Výlet na Vyšehrad

V pondělí 8. 5. 2018 se žáci ZŠ Kařez vydali na výlet na pražský Vyšehrad. Cesta vlakem probíhala klidně. Až do Zdic. Zde jsme kvůli výluce museli přestoupit na autobus. Dálnice od Loděnice stála, naštěstí páni řidiči jeli po staré plzeňské, takže jsme do Prahy dorazili již zhruba po hodině jízdy.
Na Smíchově jsme nastoupili do metra, pro některé žáky to bylo první setkání s tímto dopravním prostředkem, a tak to vypadalo, že jízda metrem bude dnešním nejsilnějším zážitkem… Pak ale přišel přestup na trasu C a s ním ekalátory…. dlouhé…. dvoje…. 😉 Na trase C následovalo další úskalí. Dveře v metru se na stanicích v této části trasy otevírají na střídačku na obě strany. Tudíž naši žáci museli před nastupujícími a vystupujícími jednou uskakovat nalevo, podruhé napravo až do výstupu na Vyšehradě. Skrumáž dětí z vesnice a amerických turistů musela na Pražany působit úsměvně. Obzvlášť, když si komunikativní Američané s námi stačili ještě popovídat.
Na Vyšehradě jsme si nejprve prohlédli rotundu sv. Martina. Poté jsme si s dětmi povídali o pověstech, které se k Vyšehradu váží. Děti sami vyprávěly o Libuši a o Horymírovi, na oplátku si poslechly legendu o Čertově sloupu. Dozvěděly se také o tom, že právě Horymír, se má na Vyšehradě dodnes zjevovat jako duch. Samy začaly plánovat, že se sem musíme vypravit někdy po setmění, abychom se s ním mohly setkat.
V parku před bazilikou Sv. Petra a Pavla jsme si prohlédli putující sochy od J. V. Myslbeka, které byly původně umístěny na Palackého mostě. A pak jsme ho opravdu spatřili….. Seděl pod stromem a asi odpočíval… Horymír… Šemík byl u něj také. Došli jsme až k němu a ptali jsme se ho, jestli je pravda, že opravdu skočil do Vltavy, protože se nám to zdálo dost vysoko. Potvrdil, že je to tak. Ptali jsme se ho, co tam dělá, a on nám vysvětlil, že protože Šemík skok nepřežil, musí tam on teď strašit. Mohl by sice odejít, ale protože se při seskoku z Vyšehradu pěkně praštil, nic si nepamatuje, a nemůže najít cestu pryč. Poprosil nás, zda bychom mu mohli nakreslit mapu s důležitými body na Vyšehradě, že by pak konečně mohl Vyšehrad opustit a najít klid.
Děti se rozdělily do skupinek a skutečně se jim podařilo nakreslit dvě mapy, které Horymírovi pravděpodobně pomohly, protože nám pod stromem, kde původně odpočíval, nechal pamětní listy s poděkováním.
Když děti kreslily mapu, stále se setkávaly se slovem Gorlice. Vydali jsme se tedy k tomu záhadnému místu, aby zjistily, co to je. Prohlédli jsme si chodby pod vyšehradským opevněním, kterým se říká kasemata, a na závěr došli právě do Gorlice. Dnes jsou zde umístěny některé originály soch z Karlova mostu, ale dříve měl tento sál sloužit ke shromažďování vojáků, kterých se sem vejde až 1300.
Na závěr našeho pobytu jsme navštívili Vyšehradský hřbitov. Děti si připravily svíčky a během prohlídky přemýšlely, komu by chtěly tu svoji zapálit. Nakonec většina svíček hořela přímo na Slavíně u Josefa Václava Sládka. Samozřejmě jsme si nezapomněli prohlédnout i baziliku Sv. Petra a Pavla.